† 07. 07. 2011 | kód autora:
PPE
Po létech naléhání se mi konečně podařilo přesvědčit manžela, že je nutné kapánek poopravit náš byt.
Úpadek a rozklad postupoval společně s růstem a vývojem našich dětí.
Začalo to nesmělým olizováním, později odlupováním tapety, časem se na zdi objevila abstraktní čmáranice, hlavonožec a tak dále.
Poslední kapkou byla však rozlitá rudá tuš v dětském pokojíčku!
No a nyní se splnil můj sen. Po konzultaci s majitelem stavební firmy vypukly kýžené rekonstrukční práce!
Majitel firmy svým chováním a zjevem jen povzbudil můj optimizmus. Čistě oblečen, vhodně navoněn, hovořil rozumně a k věci.
Druhý den přivedl dva dělníky, kteří budou práce provádět. Jeden hovoří rusky a druhý je zde zjevně proto, aby na prvního dohlížel. Majitel firmy oběma uštědřuje několik výchovných poznámek a mizí. Můj bože ( bleskne mi hlavou)!
Zapomněla jsem říct, že prakticky celá rekonstrukce se odehraje za mé přítomnosti.
Tak ..... a jsem tu jen já ...... a ONI ............ jeden záchod ................ jedno umyvadlo................
Po hodině to nevydržím a jdu si zaplavat. Když se vracím, z autobusu vidím, jak oba dříči kouří, hledí z okna a tváří se spokojeně. Najednou se ani tak moc necítím být buddhistou !!!!
Po svém odchodu zanechali v našem domově zaprášený nábytek (který nevím proč nepřikryli) a suť.
Zítra přijdou znovu. Ale to už tady na ně bude čekat někdo docela jiný! Člověk se holt pořád učí!
Držte mi palce. Pozvu Vás na kolaudačku!
Milouš
† 07. 07. 2011 | kód autora:
PPE
Vzpomínka z minulé zimy.
Hrabat se v minulosti není prospěšné. Lepší je soustředit se na to, co je teď, případně hledět vpřed.
Tohle všechno vím, ale nemůžu se ubránit vzpomínce na minulou zimu. Nechci se jí bránit.
Jezdila jsem pracovně do Příbrami. Brzy ráno (za hluboké tmy) jsem nastupovala Na Knížecí, usadila se a otevřela knížku. Autobus mně pak vezl do Příbrami a do světla- během cesty se rozednívalo. Sledovala jsem hořící zasněžené pláně..... To byl pokaždé silný zážitek.
Na poslední den jsem si naplánovala návštěvu Galerie Františka Drtikola.
Odešla jsem z práce o dvě hodiny dříve. Galerie je umístěna v malém zámečku v centru Příbrami.
Zabouchala jsem na dveře, ale nebylo úplně snadné najít živáčka, který mně do galerie vpustí. Povedlo se. Zřízenec mi odemkl dveře do expozice o FD.
Na otázku, zda chci pustit film, jsem nejdřív odpověděla, že ne. Chtěla jsem mít na prohlídku klid a ticho. Zřízenec ale naléhal, že ho musím vidět, že mu jistě dám později za pravdu.
Dávám.
Sedla jsem si na židličku, položila vedle sebe na zem zavazadla (tolik krámů tahám málokdy- chyběla snad jen husa v košíku).
Zřízenec pustil film a odešel.
Komentář k filmu četl Boris Rösner- asi to bylo tím.
Sedím, poslouchám a dívám se........ nenápadně se zvedám a vznáším se......mám v očích slzy....
V tomhle stavu jsem pak zhlédla fotografie a jiné artefakty expozice.
Na to Vás u pokladny neupozorní!
Už tam nikdy nechci jít. Bojím se, že by se kouzlo neopakovalo (jsem si tím jistá).
Vy to ale zkuste.
24.2.2011
