Vzpomínka z minulé zimy.

Hrabat se v minulosti  není prospěšné. Lepší je soustředit se na to, co je teď, případně hledět vpřed.

Tohle všechno vím, ale nemůžu se ubránit vzpomínce na minulou zimu. Nechci se jí bránit.

Jezdila jsem pracovně do Příbrami. Brzy ráno (za hluboké tmy) jsem nastupovala Na Knížecí, usadila se a otevřela knížku. Autobus mně pak vezl do Příbrami a  do světla- během cesty se rozednívalo. Sledovala jsem hořící zasněžené pláně..... To byl pokaždé silný zážitek.

Na poslední den jsem si naplánovala návštěvu Galerie Františka Drtikola.

Odešla jsem z práce o dvě hodiny dříve. Galerie je umístěna v malém zámečku v centru Příbrami.

Zabouchala jsem na dveře,  ale nebylo úplně snadné najít živáčka, který mně do galerie vpustí. Povedlo se. Zřízenec mi odemkl dveře do expozice o FD.

Na otázku, zda chci pustit film, jsem  nejdřív odpověděla, že ne. Chtěla jsem mít na prohlídku klid a ticho. Zřízenec ale naléhal, že ho musím vidět, že mu jistě dám později za pravdu.

Dávám.

Sedla jsem si na židličku, položila vedle sebe na zem zavazadla  (tolik krámů tahám málokdy- chyběla snad jen husa v košíku).

Zřízenec pustil film a odešel.

Komentář k filmu četl Boris Rösner- asi to  bylo tím.

Sedím, poslouchám a dívám se........ nenápadně se zvedám a vznáším se......mám v očích slzy....

V tomhle stavu jsem pak zhlédla fotografie a jiné artefakty expozice.

Na to Vás u pokladny neupozorní!

Už tam nikdy nechci jít. Bojím se, že by se kouzlo neopakovalo (jsem si tím jistá).

Vy to ale zkuste.

24.2.2011